Autoři textu jsou poslankyně Pirátů Lenka Kozlová, Štěpán Drtina a Ondřej Chrást a vyšel původně na www.piratskelisty.cz
Česká republika se řadí ke státům s nejbohatším kulturním dědictvím a historickou tradicí. Ta nás utváří a dává nám vlastní identitu. Kultura patří k hlavním pilířům společenského života a rozvíjí nejen nás, ale i naše fyzické okolí, podporuje inovace a rozvoj technologií a v neposlední řadě se významně podílí na zaměstnanosti našich občanů. Přispívá k vyšší kvalitě života, rozvíjí regiony, a proto je třeba jí věnovat náležitou péči a ochranu. Klíčovou roli v této podpoře hraje Ministerstvo kultury, které by mělo vytvářet prostředí pro její svobodné působení a rozvoj. Nemělo by se snažit kulturu řídit a ovládat, nýbrž pomáhat a podporovat. Řešení se snaží nastínit v nedávno zveřejněném dokumentu Státní kulturní politika 2021–2025+, na jehož schválení vládou se čeká.
Pro kulturu je konečně třeba vytvořit takové podmínky, aby mohla svobodně růst a rozvíjet se, ale také kvalitně uchovávat a interpretovat dědictví našich předků. Piráti proto upozorňují zejména na nutnost navýšení rozpočtu ministerstva na alespoň 1 % ze současných 0,65 % státního rozpočtu, přijetí zákona, který zavede status Veřejné kulturní instituce, který nahradí nepružný a centralizovaný systém příspěvkových organizací a dalších zákonů, které zejména po epidemické krizi podpoří nezávislost a rozvoj kritického a kreativního přístupu.
V uplynulých týdnech probíhaly napříč kulturním sektorem konzultace k dokumentu Státní kulturní politika 2021–2025+. Ta navazuje na předchozí strategii, která byla platná do konce minulého roku. Bohužel se její příprava protahuje a k jejímu definitivnímu schválení se vláda dostane zřejmě někdy před polovinou prvního roku, pro který měla být již v platnosti. Přesto musíme strategii přiznat kredit v řešení některých problémů sužujících kulturní oblast. Jedná se například o status umělce a umělkyně, transformaci Ministerstva kultury, důraz na rozvoj kulturního a kreativního sektoru nebo deklarativní postoj k problematice veřejnoprávních médií.
Trvalé podfinancování neodpovídá přínosu do HDP
Jedním z určujících témat je financování kultury. Podporujeme cíl dosažení alespoň 1 % ze státního rozpočtu pro resort kultury (bez transferu nákladů na církve a náboženské společnosti). Podíl kultury na tvorbě hrubého domácího produktu, jak koncepce správně zmiňuje, je 1,47 % (78 mld.). Její společenský a ekonomický význam stále roste, ale podíl na státním rozpočtu klesá (0,76 % v roce 2019, 0,65 % v roce 2021).
Strategie identifikuje některé problematické oblasti financování – například prohlubující se zaostávání platů v kultuře za průměrnou mzdou, nebo nedostatečnou podpora neziskového sektoru. Nicméně nenabízí žádné varianty řešení a naopak počítá se skutečnostmi, které mohou nerovnoměrnost ve financování kultury na ose centrum-regiony ještě prohloubit. Jedná se o vstupné zdarma do některých velkých institucí, kterým bude třeba výpadek příjmu kompenzovat jiným způsobem. Zároveň však odmítá restrukturalizaci stávajících výdajů ve stavu, kdy státní příspěvkové organizace nyní spotřebují ročně necelých 70 % rozpočtu Ministerstva kultury. Navýšení rozpočtu minimálně na 1 % státního rozpočtu je pro realizaci cílů Strategie a nových cílů v oblasti kulturního a kreativního sektoru nutné, nicméně zde chybí bližší finanční plán.
Strategie stejně pokulhává ohledně řešení kooperativního financování. Bohužel nenabízí konkrétní kroky pro jeho rozvoj, trochu nesystémově zmiňuje např. stávající Program státní podpory divadel a pouze obecně mluví o změně legislativy. Přitom řešení se nabízí samo, ale samotná koncepce jej neprozřetelně nepřímo odmítá.
Veřejná kulturní instituce
Zákon o tzv. Veřejné kulturní instituci je dlouhodobě diskutovanou záležitostí, za kterou stojí značná část kulturní sféry. Současný model příspěvkových organizací je nepružný, neefektivní a pod kontrolou politické moci nemá často dostatek volného prostoru k dlouhodobé koncepční práci. Přitom tento model funguje v řadě evropských zemí a neřešil by jen problém kooperativního financování, ale také by dal kulturním institucím podmínky k efektivnějšímu hospodaření, nezávislosti na vůli aktuální politické garnitury, nebo lepší nastavení odměn. Koneckonců problém s platy pracovníků v kultuře sama koncepce zmiňuje.
Pokud mají tvůrci Strategie nějaké obavy, lze je projednat a legislativu upravit tak, aby se minimalizovala případná rizika. Dokument některé výhrady uvádí: „Ministerstvo kultury se však nemůže zcela vzdát kontroly zřizovatelských funkcí, ať v oblasti majetkoprávní, pracovněprávní či finanční, včetně oblasti veřejných zakázek”. To je samozřejmě lichá obava. Zřizovatel některá svá práva bude mít i nadále. Navíc je bezpochyby přínosnější, když je kulturní instituce řízená přímo odborníky, a nikoliv střídajícími se politickými náladami na ministerstvu, případně ve vedení jednotlivých samospráv. Navíc podle návrhu Pirátů by minimálně v počáteční fázi neměl být přechod do formy Veřejné kulturní instituce povinnou záležitostí, ale zřizovatelé by měli být naopak pozitivně motivování, aby tak činili dobrovolně.
Neadekvátní podpora živé kultury, absence zákona o muzeích a galeriích
V celé Strategii je pak ještě celá řada věcí, které zaslouží hlubší rozbor. Správně je poukazováno na hustou a bohatou síť kulturní infrastruktury a zároveň na její zanedbanost. Chybí však jasná deklarace toho, že vzhledem k nedostatku finančních prostředků musí primárně probíhat údržba tzv. živých objektů, tedy objektů, ve kterých reálně a pravidelně probíhá kulturní život.
V koncepci pak úplně chybí reflexe priorit spojených s předsednictvím ČR v Radě EU v roce 2022, oslava 30 let samostatné republiky, nebo příprava na ustanovení Evropského města kultury 2028, jenž by se mělo řešit ještě v období definovaném Státní kulturní politikou. Právě tyto významné události jsou jedinečnou příležitostí, jak aktivně zapojit kulturní a kreativní sektor a kulturně i ekonomicky podpořit celou společnost po pandemii Covidu-19.
Další skutečnost je dlouhodobé otevření Nostického paláce veřejnosti. V tomto ohledu Ministerstvo kultury zcela rezignuje na svou funkci významné společenské a státní instituce, která se spolupodílí na formování identity a hodnot. Koncepce pak správně zmiňuje propojení kulturních institucí a neformálního vzdělávání, ale není zde jediná zmínka směrem k vytvoření zákona o muzeích a galeriích, který by právě neformální vzdělávání zakotvil jako pevnou součást vzdělávacího procesu. Dále chybí například pozitivní reflexe a návrh podpory pro zastřešující a profesní organizace, které v oblasti kultury odvedou mnoho dobrovolnické práce, přičemž jim není poskytována adekvátní podpora.
Bude po lockdownu pokračovat kultura, kterou známe?
Dokument Státní kulturní politiky na následující období se snaží být obecnými tezemi ambiciózní, reflektuje řadu aktuálních problematik, ale chybí mu komplexnější uvažování o transformaci kultury a jejím místě ve společnosti. Pirátská strana k řešení těchto problémů prosazuje navýšení rozpočtu ministerstva na jedno procento ze státního rozpočtu. Prosazujeme legislativu k vytvoření Veřejné kulturní instituce a další zákony ke zlepšení pracovních podmínek, které podporují kritické myšlení, nezávislost a přispívají k rozvoji kreativity. Pokud zůstaneme přešlapovat na jednom místě, naše rezignace a neochota posunout se vpřed se v dalších letech vrátí. Kultura je zásadní součástí naší identity a je na nás, zda ji dokážeme předat dalším generacím.
Dokument Státní kulturní politika 2021–2025+ naleznete ZDE.