Blog Ondřeje Chrásta. 
Převážně o kultuře, politice a vzdělávání. 

UNESCO MONDIACULT 2022 – projev na konferenci

autor: | Říj 30, 2022 | Hlavní stránka, Kultura, Politika

Včera večer jsem pronesl oficiální projev za naší republiku a Ministerstvo kultury České republiky v rámci konference UNESCO MONDIACULT2022, která na jedno místo, Mexico City, svolala téměř všechny světové ministry kultury či jejich zástupce a odborníky ze všech možných kulturních organizací světa.

Vystoupil jsem v rámci bloku „Kultura pro udržitelný rozvoj“, který je jeden ze 4 hlavních tematických bloků. Spolu se mnou vystupovala např. ministryně kultury Namibie, nebo ministr kultury Indonesie. Dále také zástupci z Kypru, Egypta či Lucemburska. Po celé odpoledne jsme vyslechli jednak zkušenosti jednotlivých zemí s implementací kulturních politik na vládních úrovních, nebo také dobré praxe jednotlivých zemí. I já jsem hovořil o naší skvělé dobré praxi – o unikátní síti našich uměleckých škol a také o vzdělávání v rámci kulturního dědictví. Celý projev níže ⬇ .

Také jsme jednoznačně odsoudili v projevu ruskou agresi vůči Ukrajině, která má za následek také ničení kulturního dědictví, což pošlapává všechny principy, na kterých UNESCO vzniklo. Rusové útočí cíleně na kulturní infrastrukturu, muzea, památníky, památky – tím útočí na duši a identitu národa, jehož historii chce vymazat. Vyzvali jsme, spolu s dalšími státy, k rozhodné a jednoznačné akci vůči této destrukci kulturního dědictví.

Děkuji za podporu Ditě Limové, z oddělení MK pro UNESCO. Také děkuji přítomné Pavla Petrova, ředitelka našeho Institut umění – Divadelní ústav a také Zdeněk Kubánek, velvyslanec v Mexiku za vzornou starost o nás. Díky.

CELÝ PROJEV

Vážený pane předsedo, vážená paní generální ředitelko, vážení kolegové, Excelence, dámy a pánové,

Je mi velkým potěšením, že se s vámi mohu zúčastnit konference MONDIACULT 2022, a rád bych na tomto místě poděkoval mexickým úřadům, které hostí toto významné setkání, a organizaci UNESCO za jeho uspořádání.

Vyslechli jsme si od včerejška již mnoho důležitých názorů na roli kultury v dnešním světě. Je evidentní, že se nad jejím postavením ve společnosti zamýšlíme ve všech regionech světa, protože ji bereme jako vyjádření a součást naší lidské identity, jako hodnotový systém, který nás jako lidstvo sbližuje.

Na úvod bych rád řekl, že se nacházíme ve velmi komplikovaném bodě lidských dějin, kdy dochází k přerodu „starých jistot“ k neznámým zkušenostem, které představuje po několika desetiletích válka na evropském kontinentu nebo nutnost řešení klimatické změny, kdy akce musí přijít nyní, protože už není čas a prostor na vyčkávání a politické debaty. Agenda udržitelnosti musí být zavedena do co nejvíce strategických dokumentů, a co je nejdůležitější, do přímé akce a aktivity, a to i v oblasti kultury.

Toto bych rád zdůraznil den poté, co Česká republika oslavila Den české státnosti. Z historie si uvědomujeme, že svoboda ve všech svých formách není a nemůže být brána jako samozřejmost, je třeba ji chránit a bojovat za ni. Rád bych tímto alespoň slovně podpořil Ukrajinu a její statečný boj, a odsoudil agresi Ruské federace, která má za následek nejen nesmyslné ztráty na životech, ale i ničení kulturního dědictví, které se UNESCO snaží tak dlouho ochraňovat. Vítáme jednoznačné odsouzení RU agrese na mimořádném zasedání Výkonné rady v březnu t. r., a apelujeme na principiální postup vůči RU agresorovi ve všech oblastech působnosti UNESCO, včetně nedořešené otázky předsednictví

Výboru světového dědictví [v roce, kdy si připomínáme 50. výročí přijetí samotné Úmluvy], neboť ruský agresor pošlapává veškeré principy, na jejichž základě UNESCO vzniklo. Útočí cíleně na kulturní infrastrukturu, muzea, památníky, památky – tím útočí na duši a identitu národa, jehož historii chce vymazat. To je naprosto nepřijatelné, a kromě slov musíme umět, jako demokratický svět, i rázně zareagovat. Jsem v mysli s těmi, kteří kvůli válce museli opustit své domovy, nemohou vykonávat svá povolání a žít své životy, a především s dětmi, které se nemohou vzdělávat a rozvíjet svůj kreativní potenciál.

Když mluvím o kreativním potenciálu, vnímám jako velkou výzvu nízkou informovanost o tom, jaký potenciál se skrývá v uměleckém vzdělávání. Při této příležitosti bych se rád podělil o „best practice“ naší země, a sice o jedinečné zkušenosti s uměleckým vzděláváním. Naše země má jedinečnou strukturu základních uměleckých škol, které jsou zřízeny školským zákonem a poskytují základní vzdělání v několika uměleckých oborech (hudební, taneční, výtvarný, literárně dramatický a audiovizuální). Za velmi důležité považuji, že mají vlastní právní rámec a svůj rámcový vzdělávací plán.

Do více než pětiset uměleckých škol je zapsáno přes čtvrt milionu žáků a stará se o ně 13 tisíc pedagogů, kteří jsou často zároveň profesionály ve svém uměleckém oboru. A zájem o tento typ vzdělávání stále roste, počet žáků se za posledních 10 let zvýšil o 12 %.
Tento typ škol navštěvuje mnoho dětí i díky tomu, že je lze najít ve většině měst, a tedy díky dostupnosti a přístupnosti, která nemá ve světě obdoby.

Základní umělecké školy umožňují podchytit a vzdělávat většinu nadaných jedinců a odborně je připravit na neprofesionální uměleckou činnost nebo na studium na středních a vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a na studium na konzervatořích. Ale i děti, které dál v uměleckém vzdělání nepokračují, využívají vlivu umění na své osobnosti, který formuje jejich morální vlastnosti i hodnoty. Absolventi základních uměleckých škol snáze rozpoznají hodnotu umění a mají tendenci více navštěvovat divadla, výstavy a další kulturní akce. Několik českých základních uměleckých škol je aktivních v Síti přidružených škol UNESCO (ASPnet) a téměř každá má také partnerskou školu v zahraničí, někdy i více škol, s nimiž pořádá společné kulturní akce a vyměňuje si zkušenosti. Děti jsou tak velmi brzo otevření rozmanitosti kulturních projevů.

Druhým segmentem, který bych zde rád alespoň stručně vyzdvihl, je rozvoj vzdělávacích aktivit v oblasti kulturního dědictví, neboť součástí účinné péče o kulturní dědictví je zvyšování povědomí o jeho hodnotách. Ministerstvo kultury se intenzivně zabývá rozvojem edukačních aktivit v oblasti kulturního dědictví. Příspěvkové organizace zřizované Ministerstvem kultury se v uvedené oblasti vyznačují množstvím aktivit, které jsou zásadním přínosem pro neformální, ale také formální vzdělávání v České republice. V této věci také Ministerstvo kultury aktivně spolupracuje s Ministerstvem školství v řadě oblastí a rovněž podporuje adekvátní projekty finančně. Výčet rozmanitých edukačních aktivit by byl příliš dlouhý, ale Česká republika je připravena se o své zkušenosti v této oblasti kdykoliv podělit.

To, že součinnost mezi kulturou a vzděláváním je pro rozvoj kultury důležitá, bylo paradigmatem zmiňovaným již na první světové kulturní konferenci v roce 1982. Snad konkrétní osvědčené příklady dobré praxe v ČR s realizací uměleckého vzdělávání a s rozvojem vzdělávacích aktivit v oblasti kulturního dědictví budou inspirací I pro ostatní země.

Děkuji za pozornost.