Autoři: Lenka Kozlová, Lucie Cirkva Chocholová, Ondřej Chrást
Když 7. 1. v hlavních Událostech ČT ministr kultury Zaorálek prohlásil, že prostě nestihl připravit veledůležitý dokument „Státní kulturní politika ČR pro roky 2021 – 2025“, zavládlo v našem pirátském Resortním kulturním týmu v čele sLenkou Kozlovou zděšení. Oni na to prostě kašlou. Inspirovalo nás to ještě spolu Lucií Cirkva Chocholovou k sepsání našeho pohledu a našich zásadních priorit pro kulturu do článku. Kultura prostě nezůstane zbytkovým resortem – jakou máme kulturní politiku jako stát, takový jsme my. Posuňme už konečně kulturu do 21. století!
Článek byl publikován původně na Pirátských listech – zde.
Zatímco Piráti během uplynulého víkendu uspořádali své Celostátní fórum s účasti téměř tisícovky lidí online, Ministerstvo kultury zastavilo tvorbu zásadního dokumentu “Státní kulturní politika”, s odůvodněním, že se lidé nemohou potkávat. Ministr Lubomír Zaorálek v Událostech 7. ledna mimo jiné přiznal nedostatek personálních kapacit úřadu. Je toto relevantní argument v době, kdy tisíce lidí zaměstnaných v kultuře nemohly vykonávat svoji činnost? Přitom právě pracovníci v oblasti kulturní produkce každodenně čelí větším výzvám než zprodukovat online potkávání ke státní kulturní politice, nebo výpomoci s administrováním dotací.
Současnou pandemickou situací zasažený sektor kultury, který se bude ještě následujících několik let s touto krizí vyrovnávat, vstoupí do období stabilizace bez jasné vize. To vše jen proto, že se současné vedení Ministerstva kultury nedokáže postavit čelem k aktuálním výzvám a zcela ignoruje výzvy, které doba pro tento sektor přináší. Připomeňme, že tento neexistující strategický dokument je důležitý pro mnoho oblastí života kultury, nastavování priorit rozpočtů apod.
Ačkoliv není možné předjímat co se bude dít ve společnosti v následujících desetiletích, dá se však očekávat, že nás čeká doba, která bude vyžadovat poměrně velkou flexibilitu a kreativní přístup k rozličným výzvám. Je na takové fungování připravena kultura v České republice? Odpověď na tuto otázku může mít dvě roviny. První tkví v přístupu státu ke kultuře a druhou je kultura samotná.
Vzhledem k tomu, že v současné době je z pohledu státu kultura něco, co se dá řídit prostřednictvím ministerstva, je kultura na nadcházející turbulentní období nepřipravená. Piráti zdůrazňují, že úkolem ministerstva není přece kulturu řídit, jak jsme byli svědky v dobách komunistické diktatury, kdy bylo ministerstvo jakousi prodlouženou rukou propagační mašinérie režimu. Není jeho úkolem ani kulturu ovládat, jak jsme byli, resp. stále jsme, svědky u mnohých ministrů typu Antonína Staňka, který si z ministerstva udělal mocenský nástroj své politické kariéry a pochybných zájmů. Piráti prosazují, aby ministerstvo vytvářelo prostředí pro její svobodné působení. Kultura má být transparentně podporována, má se zasazovat o zachování kulturního dědictví a stejně tak podporovat její nové formy a inovace. V dobách zlých, jak vidíme při současné pandemii, jí má pomoci udržet a pomoci. Nemá se jí snažit ovládat, řídit a přikazovat jí, to nikdy nevede k dobrým výsledkům.
Pirátská vize vytváří pro kulturu předvídatelný právní i společenský rámec a takové podmínky, aby kultura mohla svobodně růst. Protože ta je sama o sobě základem kreativního přístupu a dosud nevyužitým zdrojem inovací. Kulturní infrastruktura, všichni lidé v kultuře pracující, organizace zřizované či neziskové se dosud pohybují v prostředí s mnoha nedostatky, které zdaleka neumožňují přijímat výzvy 21.století. Za 30 let nikdo nebyl schopen toto prostředí změnit a posunout – a to bohužel jak po stránce legislativní, společenské, ale také ekonomické.
Kultura by měla reflektovat provázanost s jiným oblastmi života jako je např. vzdělávání, průmysl nebo zahraniční diplomacie. Stojíme o silnější zapojení kulturních a kreativních průmyslů, strukturální reformu dotačních grantových schémat Ministerstva kultury a jejich zjednodušení, které by odpovídalo současným technologickým možnostem. Dotace z Ministerstva kultury vykazují v současnosti také kromě střetů zájmů velkou známku neúčelnosti.
K vytváření svobodného rámce pro kulturu patří také reforma autorského zákona a kolektivní správy. Kultura by se měla šířit bez omezení reprezentovaných autorskými svazy, které neumožňují spravedlivé rozdělení autorských honorářů. Svobodné licence na díla, která vznikla za státní prostředky tak mohou být zdarma k dispozici například pro vzdělávání. Autor musí být posílen, nesmí být jen loutkou v rukou mocných autorských organizací, které vznikly na začátku minulého století a podle toho se stále chovají. Autor je ten, na kterém záleží a který má mít maximální zisk ze své činnosti, technologie toto dnes umožňují. Chybí opět jen vůle a překonání starých zažitých mechanismů a prostředníků, kteří parazitují na autorské tvorbě.
V rovině společenské je třeba si uvědomit si, že kultura není nadstavbou spočívající ve volnočasových aktivitách, ale je výraznou socioekonomickou entitou, která je neopomenutelnou součástí společnosti 21. století. Proto vnímáme jako zásadní její odpolitizování a důraz na profesionalizaci. Toho můžeme docílit i prostřednictvím zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, který umožní důraz na profesionální řízení příspěvkových organizací a dosažení stabilního prostředí, mj. se tím vyhneme přímým politickým tlakům a zásahům, což kultuře jen prospěje.
Jako důkaz nezájmu o kulturu u všech předchozích vlád vnímáme fakt, že se nepodařilo žádné z nich prosadit programový bod, který sliboval 1% pro kulturu z celkového státního rozpočtu, i když kultura a její externality se významným procentem podílí na tvorbě HDP. Její podpora se státu tedy mnohonásobně vrací. Mnoho problémů, které v kultuře vnímáme, pramení právě z dlouhodobého podfinancování resortu. Ministerstvo kultury má například minimální prostor podporovat regionální kulturu, což bychom rádi změnili. Chceme, aby kultura 21. století byla propojená na všech úrovních státní správy, fungovala jako neustále se vyvíjející organismus, který není ve svém vývoji brzděn legislativou. V neposlední řadě by mělo dojít k finanční podpoře kultury v takové míře, která odpovídá mnohokrát proklamované tezi, že kultura a vzdělání je základem naší společnosti.
Na rozdíl od státu, který strategický dokument k rozvoji a prioritám kultury nepřipravil, Piráti na něm pracují a svým transparentním způsobem připravují programové body pro následující volby do PSP, které kulturu skutečně posunou a podpoří. Připomínkovat je může každý člen, konečné znění pak prochází oponenturou odborníků. Přesně tak by to mělo dělat i současné ministerstvo, to však zamrzlo v minulém století… je čas na skutečnou změnu, je čas posunout kulturu do 21. století.
Autoři jsou členy pirátského resortního týmu Kultura