Když koukáte na osobní věci – hrníčky, talířky, knoflíčky od šatů.. lidí kteří byli zavražděni, jejichž osudy měly být zapomenuty, vymazány. Když koukáte na datumy na památníku, kdy umíraly 14 dní staré děti. Tyto děti byly hrozbou tehdejšího režimu?
Téma romského holocaustu mělo být zapomenuto, a to i ze strany nás, Čechů, protože tábor v Letech u písku byl provozován českými úřady, s českými dozorci. Nepopírá to historickou a zásadní vinu německého nacismu, ale je třeba si uvědomit, že i my, Češi, jsme se stali součástí zla pomáhali mu v té nejhorší možné podobě. Nezapomínejme na to.
Na místě těchto lidských tragédií komunisté vybudovali prasečák. Polistopadovým vládám to trvalo více jak 30 let, než se rozhýbal výkup prasečáku, jeho zbourání a postavení důstojného památníku, pod vedením příspěvkové organizace Ministerstva kultury České republiky – Muzea romské kultury, státní příspěvkové organizace. Podílelo se na tom mnoho aktivních lidí, mnoho těch, kterým to nebylo lhostejno. Za všechny můžeme jmenovat nedávno zesnulého Čeňka Růžičku, syna Alžběty Růžičkové, jedné z přeživších, která přišla v Letech o celou rodinu. I ona chtěla zapomenout, vymazat to ze svého života. Shodou okolností se to nepodařilo, osudy lidí v Letech byli víceméně náhodou objeveny a pak už Čeněk Růžička a stovky dalších zasvětili své životy, aby tyto osudy nebyly nikdy zapomenuty. Povedlo se. Děkujeme.
Tento týden jsme se dočkali. Potomci přeživších, rodiny zavražděných, prezident Pavel, premiér Fiala, ministr kultury Baxa ministr zahraničí Lipavský a další desítky a stovky hostů, velvyslanců, aktivistů atd. společně památník otevřelo.
Památník se otevírá (pro veřejnost finálně 12. 5.). Bude sloužit jako memento, čeho jsou lidé sami sobě schopni provádět. Jak masová otupělost způsobuje nespočet lidských tragédií, jejichž rozsah nás nutí mlčet, vzpomínat a nezapomínat.
Foto Muzeum romské kultury, státní příspěvková organizace; Petr Zewlakk Vrabec