Článek je vyjádřením pro časopis Vaše 6 v únoru 2020.
Občas to vypadá, že Praha 6 nemá nic jiného na práci než řešit kontroverzní pomníky či levně prodávat nejcennější pozemky na Kypr a do jiných daňových rájů. Opravdu bychom raději řešili na hlavu nám padající Polikliniku pod Marjánkou nebo šílenou dopravní situaci či zvyšovali dostupnost sociálních služeb. Místo toho jsme již podruhé za rok (první byla socha maršála Koněva) vystaveni kontroverznímu radničnímu příběhu o tom, jak někdo za nás (a bez nás) s velkou pompou rozhoduje, jaká socha bude stát v našem společném obývacím pokoji, kterým veřejný prostor je.
Marie Terezie je jistě významnou a respektuhodnou osobností historie naší země. Otázkou zůstává, jestli se po „Koněvovo“ roce pouštět do dalších drahých eskapád se sochami, které občany spíše rozdělují, než aby je spojovaly. Pro jedny je Marie Terezie, jistě právem, velkou reformátorkou, pro druhé utlačovatelkou z tehdy nepříliš populárního rodu Habsburků. Současná radnice nemá ve zvyku se občanů na něco ptát a rozhoduje, jak se jí zrovna hodí. To je i tento případ: v souladu s pirátským programem bychom uvítali větší participaci občanů na tom, jak by takové zásadní a velmi drahé úpravy veřejného prostoru měly vypadat. Po diskusích s občany by se radnici jistě lépe vysvětlovaly vynaložené prostředky i volba osobnosti pro plánovaný pomník.