Alžběta Růžičková přežila internaci v táboře v Letech u Písku, kde zemřeli její otec i malá dcera, i následnou deportaci do Auschwitz II-Birkenau. V koncentračních táborech ztratila celou svoji velkou rodinu. Zůstala úplně sama. Po válce založila s dalším přeživším holocaustu novou rodinu. O válečných zkušenostech svým dětem až do 90. let 20. století nevyprávěla. Chtěla je tak ochránit před traumatem i negativní reakcí většinové společnosti. Její syn Čeněk Růžička se o věznění svých příbuzných dozvěděl až v roce 1997 od badatelů Paula Polanského a Markuse Papeho. Zboření vepřína v Letech a vybudování důstojného památníku se pak stalo jeho životním posláním…
Památník Lety bude po desítkách let nedůstojných tahanic příští týden otevřen. Příspěvková organizace Ministerstva kultury České republiky památník spravuje a zrekonstruovala.
Otevření předcházela tento týden pražská výstava v Clam-Gallasově paláci nazvaná “Příběhy přeživších”, kde jsem měl tu čest reprezentovat ministerstvo a ministra. Výstava zkráceně představuje osudy Romů a Sintů, kteří přežili holocaust v táboře v Letech u Písku. Zaměřuje se na rasové pronásledování a úsilí o vybudování důstojného památníku. Hlavním cílem je představit jednotlivé osobnosti a rozmanitost romské zkušenosti během nacistického pronásledování.
Výstava se věnuje šesti osobnostem, které se podílely na uchování historické paměti: Boženě Růžičkové, Antonínu Studenému, Josefu Lagrynovi, Josefu Serinkovi, Zilli Schmidt a Boženě Pflegerové. Každá z portrétovaných osob je divákům přiblížena pomocí autentických rodinných fotografií a audiozáznamů vzpomínek. Ty zahrnují ukázky z vlastních memoárů, poválečného soudního svědectví nebo rozhovorů s historiky. Vůbec poprvé budou veřejnosti představeny ukázky vzácně dochovaných osobních předmětů spojených s přeživšími. Výstavu uvádí poselství Jany Kokyové, zástupkyně třetí generace přeživších – a přibližuje bytostně osobní rozměr příběhu holokaustu Romů a Sintů a argumentuje naléhavost toho, proč je stále třeba jej vyprávět.
Během 17 měsíců druhé světové války prošlo jen koncentračním táborem Osvětim 23 tisíc Romů a Sintů z Německa, Rakouska, Belgie a Nizozemska a českého protektorátu. Konkrétně z protektorátu sem bylo transportováno přes 5 tisíc Romů a Sintů, často právě z Letů u Písku. Odhaduje se, že za druhé světové války bylo vyvražděno zhruba 250 až 300 tisíc Romů z celé Evropy. Celkem jen v táboře Osvětim zahynulo více než 19 tisíc vězňů. Ti transportovaní z území dnešní České republiky zemřeli téměř všichni. Pro tyto genocidní činy se teprve v poslední době vžívá název „Romský holokaust“. Jako společnost máme ohromný dluh vůči naší minulosti, tímto ho snad alespoň trochu vyrovnáváme… nikdy se však nejde a není možné se s tím vyrovnat zcela, hrůzy II. světové války jsou tak nepochopitelné a nelidské, že se uvěřit jim se zdráháme… Nesmíme prostě nikdy zapomenout.
15. listopadu 1943 vyhlásil jeden z nejmocnějších mužů nacistického Německa, šéf SS a organizátor židovského holokaustu Heinrich Himmler, že Romové i částeční Romové budou postaveni „na stejnou úroveň jako Židé a umístěni do koncentračních táborů“. Toto hrůzné prohlášení se realizovalo a zhmotnilo ve zrůdném režimu druhé republiky i u nás, mj. i v táboře v Letech u Písku, kde zahynulo stovky romských rodin násilnou smrtí. Nacistická propaganda Romy označovala za „podřadné“ a vnímala je jako nepřátelský živel, stejně jako osoby židovské národnosti.
Nezapomeneme.
