Jan Křivka (* 1926 †︎ 2013)
Milý dědečku,
dnes je 80. výročí konce války, ve které si na straně Rudé armády bojoval, jako volyňský Čech, spolu s desítkami dalších národů a národností. V 17 letech, musel si zfalšovat datum svého narození, protože rukovali až od 18 let, ses připojil ke Svobodově armádě a stal si se součástí jedné z nejkrvavějších kapitol v dějinách války – Karpatsko-dukelské operace. Přežil jsi něco, co si dnes dokáže představit jen málokdo. Z Vaší malé vesnice narukovalo 12 mladých mužů, všichni jste se znali a byli kamarádi, ale jen dva jste přežili. A přestože jsi byl na Dukle těžce zraněn, po uzdravení jsi znovu vstoupil do válečné vřavy, tentokrát jako letec nad Ostravou.
Píšu Ti tento dopis, abych Ti poděkoval za všechno, čím jsi byl a co jsi dokázal. Strávil jsem s Tebou celé dětství a velkou část dospělosti, výrazně si mě ovlivnil a pomáhal vychovávat. Měl jsem to čest ministrovat Ti, jako pravoslavnému knězi, pravidelně oltáři a učit se od Tebe. Naučil jsi mě rozeznávat dobré od zlého, být věrný svým hodnotám a nikdy nezapomínat na oběti, které jiní přinesli, aby my ostatní mohli žít. Válečné hrůzy, které se na Tobě podepsaly, si nám až v pozdějším věku často, vnukům a vnučce, předával se zkušeností, upřímností a hloubkou, která se nedá zapomenout. O věcech spojených s válkou jsi začal mluvil až v závěru svého života otevřeně a jasně, je to pro mě nejcennější životní zkušenost, kterou mám.
Narodil ses jako Volyňský Čech v současné rovenské oblasti na Ukrajině, jako součást komunity, která i přes vzdálenost nikdy neztratila pouto ke své vlasti, ze které uprostřed 19. století odešla. Vaše srdce vždy patřila domovu, který jste mnozí nikdy neviděli, a přesto jste za něj byli připraveni bojovat. Když nacistická mašinérie pohltila naši zemi, Ty jsi neváhal v 17 letech narukoval. Po válce jsi v Košticích na Lounsku našel babičku Boženu, splynuli jste jako jedno tělo a duše a byli spolu až do konce života. Společně jste se usadili v tehdy dosti nehostiných a po odsunu sudetských němců téměř prázdných Františkových Lázních, kde jsi začal novou kapitolu jako pravoslavný kněz. Duchovně jsi vedl stovky, možná tisíce lidí, krajanů z Volyně i dalších a neúnavně jsi pomáhal tam, kde bylo potřeba, jako například při pozdější reemigraci Čechů z Černobylu. Přesto jsi nikdy neměl klid, možná právě díky Tvému životnímu příběhu a osobní zkušenosti se sovětským režimem, o kterém si mi vyprávěl jako o zločincích, co neváhali zabíjet a ponižovat všechny, kdo se jim nepodvolili. Např. velkým hladomorem zlikvidovat asi 10 milionů Ukrajinců v letech 1932 a 1933, ty pro rusy nepohodlné Ukrajince, u vás na Volyni nevyjímaje, viděl si to na vlastní oči. Protože si neváhal popisovat tuto realitu sovětského Ruska, komunisti Tě pak v čechách pronásledovali, často vyslýchali, zasévali strach do naší rodiny. Také komunisté v 1954 roce zabili bratra babičky Jirku Zajíčka, Tvého švagra, protože se jim nepodvoloval v kolektivizaci.. Ani Ty jsi nikdy komunistům neustupoval, nikdy jsi nezradil své zásady – lásku k Bohu, své zemi a rodině, což je to nejdůležitější, co jsi mě naučil. Po revoluci, kdy jsme (snad) komunisty vyhnali, si se stal vzorem pro mnohé a jsi jím dodnes.
Představ si, že dnes se opět na Tvé rodné Volyni válčí, rusové tam posílají rakety téměř každý den, tvůj synovec Váša, syn Tvé sestry, kteří tam po válce jako jediný z rodiny zůstali, s celou krásnou rodinnou musí chodit do sklepa do krytů a čekat, jestli jim ruská raketa nespadne na hlavu. Rusové se nezměnili, opět vraždí Ukrajince, opět zasévají strach a nenávist na celém světě.
Chtěl jsem Ti ještě říci, že dnes už se může hovořit zcela otevřeně o tom, co Ty jsi vždy jasně a otevřeně říkal – že osvobození se změnilo v takovou okupaci a my jsme rusům nalezli do “chřtánu” a podvolili se jejich tyranii. Bylo to naše chyba, ale současní napadení Ukrajinci to neudělali, bojují a zachovávají si tvář, bojují i za nás, to my dobře víme.
Že nás osvobodila Rudá armáda je fakt, popírat to je nemožné, a my jim jsme nezkonale vděční, oni umírali pro nás. Rudá armáda byla složena z mnoha a mnoha desítek národů a národností, včetně vás, Volyňáků. Miliony vojáků přišlo o své životy, synů, otců, vnuků…, i Tvoji kamarádi, Volyňáci. Na druhou stranu je potřeba říkat celou pravdu, že Američané se dle dohody museli zastavit v Plzni a naši osvoboditelé si z nás na dalších 40 let udělali svého vazala, přičemž nás zavřeli za ostnatý drát… Pokud si historii budeme idealizovat, znova nás dožene.
Dědo, jsi pro mě symbolem odvahy, víry a nezdolnosti. Čest Tvé památce. Čest památce všech, kteří obětovali své životy za naši svobodu.
A pozdravuj babičku.
Ondřej
PS: Vyšly o tobě nějaké texty, knihy a televizní dokument.
