Dnes si připomínáme jedno z nejděsivějších výročí našich dějin – komunistický státní převrat, dovršený právě 25. února 1948… Zároveň náš stát prožívá v těchto dnech jednu z nejhorších krizí ve své novodobé historii – téměř rok trvající pandemii koronaviru, kterou naše vláda nejenže neřeší, ona ji významně zhoršuje – jak je zřejmé ze statistik z jiných zemí, u nás se s pandemií vyrovnáváme, dle objektivních faktů, prakticky nejhůře na světě. Mají tyto události něco společného? Velmi mnoho, v obou událostech hráli hlavní roli bezohlední sociopati s neukojitelnou touhou po moci a obě události za sebou nechávají desetitisíce mrtvých spoluobčanů. Zatímco komunistický puč vedl bezpáteřní komunista Klement Gottwald, pandemický marasmus osobně řídí člověk, který pohrobky tohoto komunisty nazval před časem demokraty (viz obrázek k rozhovoru s ním). V obou případech je také stejný poražený: my všichni občané.
V době tak říkajíc standardní stát funguje jakousi setrvačností, i premiér s flagrantním deficitem schopností, jako je ten náš, většinou tak nějak zapadne v každodenním víceméně poklidném běhu života deseti milionů lidí – jako děravá ponožka schovaná v botě.
Již rok trvající pandemie, ve zvládání které je naše země dlouhodobě jednou z nejhorších na světě, je přesným opakem standardní doby a denně odhaluje realitu: premiér Babiš je neschopný cokoliv řídit, trpí mesiášským komplexem a je obklopený podobnými bezpáteřními a bezcharakterními pochlebovači. Pro psychopatology jistě dokonalý (výzkumný) materiál, pro řízení státu materiál naopak nejnevhodnější.
Toto má řadu dopadů. Jedním je krajní deficit kvality krátkodobého managementu. Například v otázce distribuce vakcín, které čekají na skladě, v souvislosti s čímž bědování nad nedostatkem očkovací látky, škemrání v Izraeli a obírání evropských přátel, kteří vakcíny sami zoufale potřebují, působí ambivalentně – k čemu nám budou stovky tisíc a miliony vakcín, když Babišem (ne)řízený stát nedokáže zajistit logistiku ani pro pár tisíc dávek? Dále úplná absence střednědobé a dlouhodobé strategie vůbec v čemkoli a úplné ignorování reality. Kupř. čerstvě chtějí zakázat vycestování do zahraničí, ač se všichni ústavní právníci shodují, že je to pošlapání ústavního pořádku. Rok od propuknutí epidemie Babišova vláda stále cucá z prstu, jak a komu pomoci či spíše nepomoci, není v tom žádná logika, koncepce ani argumentace, je to neúčinné a mnozí lidé už jsou na dně. Malé a střední firmy, drobní živnostníci – nevědí, co mají dělat, stát řízený Babišem pomoc jen předstírá. Drtivá většina vyspělých zemí se v otázce pomoci občanům (a vlastně ve všech otázkách) vypořádává s pandemií nesrovnatelně lépe. Babišova vláda postrádá strategické myšlení jako takové – nejde jen o Babiše, ale i o jeho ministry, kteří nejsou ochotni a vlastně ani schopni – jedním z mnoha příkladů je pan Zaorálek na Ministerstvu kultury – připravit klíčové strategické dokumenty. Tomu všemu navíc bohužel nepředcházelo staré dobré „kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“, nýbrž záměrné dlouhodobé odstraňování (skrze poslušné ministry) významné části racionálních kritiků – skutečných odborníků – z vedoucích pozic ve státní správě, což způsobilo její nahlodávání a rozkládání.
Chceme plán a strategii – a stále nic, jen řeči
Pirátská strana trvá na tom, že vláda musí předložit evidence based propracovanou strategii pro období epidemie, ale zároveň také pro dobu po epidemii, a to nejpozději do jara, jinak vládní kroky nemůžeme podpořit. Strategie není jedna A4 ani chaotické mediální kecy papalášů z Babišovy vlády, což je zhruba shrnutí Babišovy “strategie” za poslední rok. Andrej Babiš nás v minulosti obdaroval “moudry” jako to, že žádnou strategii nepotřebujeme a “Plán je takový, že každý den to sledujeme, chytrá karanténa to sleduje.” Pak také, že nepotřebujeme půjčky z EU na podporu ekonomiky. Zatímco ministryně financí si moc nedělala hlavu s absencí rozpočtu slovy “co chcete predikovat?”. Piráti chtějí strategii, chtěli jí i loni na jaře, chtěli jí na podzim a chtejí jí teď, odpovědí jsou stále jen výmluvy, urážky, nadávky a další klasický repertoár našeho premiéra.
Zapírat, zapírat, zapírat
Stát dnes v řadě ohledů selhává. Mimojiné v testování, vakcinaci a přípravě pokovidového plánu. A premiér Babiš na to reaguje jako vždy: zapíráním. Je to nepřekvapivé, vždy byl takový. Ano, Babiš je miliardář, to je fakt. Stejně tak je fakt, že pohádkové zbohatnutí v divokých devadesátkách často nebylo přímo úměrné schopnostem. V některých případech bylo hlavně otázkou drzosti, bezpáteřnosti a absence svědomí. Takovým případem je i Babiš. Andrej Babiš není hloupý, jen je neschopný. A vždy to o sobě věděl, to proto vstoupil do KSČ a STB, jinak by za komunismu neměl šanci naplnit své ambice, poněvadž z hlediska schopností byl jen šedým průměrem. V devadesátkách si “odklonil” kapitál a ve firmě si později najal schopné (leckdy všehoschopné) lidi, které sice šikanoval, ale firmu řídili přesto oni, to proto nezbankrotovala – naopak rostla. To sice nadšení nebudí, ale nebyla to národní pohroma. Jenže on pak udělal marketingovou iluzionistickou show zvanou “Hnutí ANO”, sestavil s komunisty vládu a začal řídit stát. Sám.
A tak jsme tam, kde jsme. Stát selhává v době, kdy jen stát může být oporou. Lidé nevidí perspektivu, nevidí naději a hlavně nevědí, co mají teď vlastně dělat. Nevěří skoro nikomu, protože denně poslouchají vládní lži. Vláda brání mnoha rozumným iniciativám opozice, zadupává i iniciativy občanské, tváří se, že je vše v pohodě. Jenže není, nic není v pohodě. My Češi milujeme sport, jenže nám jej zakázali provozovat. To by v zájmu zdraví našich blízkých šlo skousnout, kdyby zároveň “elita” nepovýšila na nový národní sport papalášství. Sami si chodí po mejdanech, na Slávku, do restaurací, vyrážejí na dovolenou do ciziny a nikdy nechodí do karantény, zatímco ostatní to mají přesně naopak. Je naděje, že se to zlepší?
Naděje je jen v nás samotných. A ta je velká
Naděje tu rozhodně je, velmi reálná. Ale musíme pro to něco udělat. My všichni. Jsme Češi – mistři improvizace. Co nezajistí stát – musíme si zajistit každý sám. V první řadě: snažme se maximálně chránit zdraví své a ostatních lidí – co nejlépe dovedeme. Ne proto, že je to nařízené Babišem, ale proto, že hygienická prevence objektivně velmi pomáhá – je to prokázané celosvětově. Nebojkotujme hygienu jen proto, že ji nedodržují papalášové. Oni tak činí, protože jsou arogantní a hloupí. My přeci nejsme jako oni. Je to nutné, jinak na to doplatíme všichni, mnozí zdravím či životem. Hledejme objektivní (faktické) informace – místo dezinformací, kterými nás někteří krmí. Opatrnost je vždy na místě, ale zkušenosti ze zahraničí ukazují, že v Evropě schválené vakcíny fungují a jsou bezpečné. Mluvme o tom mezi sebou, sdílejme fakta a nebojme se nechat očkovat. Bez toho to opravdu nezvládneme. A v neposlední řadě: prosím, pojďme na podzim všichni k volbám a rozhodujme se podle faktů, komu dáme svůj hlas. Babiš s jeho diletanty a mafiány nemá v politice co dělat. Už toho bylo dost, náš národ si zaslouží lepší vládu.